V ročníku 2015 se povedlo tolik dobrých příkladů příjemně pitelných a ničím nevybočujících Veltlínů! Zřejmě jim nejvíc sedly podmínky ročníku 2015. Díky suchému a teplému létu nemají přespříliš kyselin. Ze zralých a zdravých hroznů bylo možné vyrobit mnohovrstevnatá vína, kterým říkám "kousací". Baví mě na nich zejména to, že přestože jsou suchá, někdy až ultra suchá, odhalí v druhém chuťovém plánu nádhernou ovocnost zralých hroznů s tóny zralého manga, žlutého melounu, špendlíků a hrušek s jemně kořenitou čistou dochutí.
Mojí Veltlínovou vlnu dokazuje i fakt, že první dvě exkluzivní šarže vín, které jsme si letos vybrali, jsou Veltlíny. Prvním byla limitovaná šarže Veltlínu, jehož hrozny pochází z vápencových svahů pálavských vrchů, od Jirky Horta. Dalším Veltlínem, který jsme prostě museli mít, i když už jsme jeden Veltlín měli, je Petanque Veltlín z Nového Vinařství, který uzrál na sprašovém, jižně orientovaném kopečku zvaném Slunný vrch.
Můj další favorit vzešel z celoznojemské prochutnávky 69 vzorků vín apelace VOC Znojmo. Hortův VOC Veltlín 2015 u mě vyhrál, v celkovém součtu všech našich degustátorů skončil na krásném 2. místě. Už jsem se pak ani nedivila, že mi chutná i Vaňkův Veltlín 2015. (Nejen proto je Honza Vaněk našim letošním vinařským objevem ;-)
Iliasův Veltlín znám od plenek. Ne od svých, i když jsem si, coby hodné copaté dítko, hrála na hřišti školky, která je přímo nad jeho sklepem. Jeho ovocnost v chuti krásně kontrastuje s naší pálavskou mineralitou. Podobný, i když malinko plnější, je Volaříkův Veltlín z druhé strany Pálavy, z jeho monopolní trati zvané Věstoňsko.
U všech mých nejoblíbenějších Veltlínů mám v degustačních poznámkách napsáno, že mají krémovitou strukturu. To znamená, že nejsou ani moc kyselé, ani moc kořenité. Na jazyku jsou velmi příjemné, elegantní, hladké a čisté. Nemají nijak zvlášť intenzivní vůni. Díky tomu vás neunudí a podle mě se jich nedá ani přepít.