Aktuálně si lze jen těžko představit, že Sylvánské zelené u nás kdysi bylo nejpěstovanější odrůdou! Z vinic ho podle Prof. Krause vytlačilo právě Neuburské, kterému se ale následně stalo to samé, když se ve výsadbách začala rozšiřovat Müllerka. No a Veltlínské červené rané, to buď sežerou vosy nebo se vypije v burčáku či posléze jako Svatomartinské...
Já ale mám tyto odrůdy ráda, hlavně protože jsou "neutrální", a hodí se k širokému spektru gastronomických specialit i aktivit (k vaření i konzumaci :) Vinaři se od nich ale odklání, protože nízký zájem konzumentů nevyvažuje jejich zvýšená rizika na vinici. Všechny tři odrůdy totiž patří mezi náchylnější typy rostlin, takže hůře odolávají mrazům a plísním.
Podporu ohroženým odrůdám můžeme vyjádřit aktuálně jejich vykoupením. Já vždycky říkám, že Sylvánu je jako šafránu. Ve výsadbách se vyskytuje jen na 0,6 % z celkové plochy vinic. Volaříkův Sylván je sušší, prakticky nemá ani gram zbytkového cukru, takže tím začněte. Je krásně svěže grepový. Sylván z Mikrosvínu je zase broskvičkový, s tóny nezralého banánu a s lehce kořenitým závěrem.
Volaříkovo Veltlínské červené rané patří aktuálně k mým nejoblíbenějším letním vínům. Nádherně zaplní pusu. V chuti najdete tóny šťavnatého žlutého ovoce a limetky, které jsou vyváženy příjemnou kyselinkou a mineralitou. Večerka od Zlomků a Vávrů je jednodušší, ideálně na pití přes den, pěkná a lehká.
Třetí dvojicí jsou moc pěkné slovácké Neuburky. Ten od Petra Mokruši je suchý, klasický, neutrální, s jemnou vůní letních jablíček a lehce mandlovou dochutí. BMVinařství letos vyrobilo polosladkou verzi se šťavnatými tóny žlutého melounu, pomela a ananasu, za kterou už mají 3 medaile.
